V úvodním dílu seriálu jsme si povídali o stanovišti a ujasnili jsme si, že podmínky, ve kterých strom roste, jsou zásadním faktorem ovlivňujícím jeho vývoj. Dnes se podíváme blíže na důsledky stavební činnosti v kořenovém prostoru stromu.
„Nemoci člověka začínají od hlavy, nemoci stromů začínají od kořenů.“
Známky stavební činnosti vídáme v okolí stromů dnes a denně. Ve městech nám vadí každý kousek volně si rostoucí zeleně a touze po jednoduchosti (člověk je tvor pohodlný) a čistotě (příroda je špinavá) vytlačujeme stromy do maličkých vymezených prostorů, kde sotva mohou dýchat. Nové výsady umístěné do zpevněných ploch často po několika letech odumírají, podobně je tomu v mnoha případech i u tzv. „zachráněných“ stromů. Tak říkám dřevinám, které zůstaly v rámci stavby zachovány, ale nebyla provedena v podstatě žádná ochranná opatření umožňující růst stromu po změně okolních podmínek.
Dnes se zastavíme pouze u výkopových prací a přímých zásahů do kořenového systému. Zásadní pro přežití dřevin v rámci staveb je vzdálenost, ve které jsou výkopy vedeny, a použité technologie. Stavební firmy často zapomínají, že stromy mají kořeny. Že by se to ve školách neučili? Stavební jámu zřídí v těsné blízkosti kmene a přitom – akutní selhání stromu bez dalšího oslabení (sežrání kořenů houbou) hrozí při provedení výkopu v prostoru kruhu opisujícího kmen s poloměrem rovnajícím se průměru kmene! Ale vlaštovek přibývá a mnohde se už dokážeme domluvit.
Když už je tedy nezbytné výkop v kořenovém prostoru zřídit, dejme přednost hladkému přerušení kořenů při ručních pracích než přetrhání kořenů těžkou technikou (bagrem). Přitom často dojde k poškození kořene až u samé báze kmene a vstupní brána dřevním houbám je otevřená dokořán. Nikdo nic nespatří, po realizaci je vše uvedeno do původního stavu a za 20 nebo 30 let se divíme, že se strom vyloupne z terénu a padá bez jediného kotvícího kořene. Už se totiž dávno zapomnělo, co se v minulosti v blízkosti stromu dělalo. Nejsou žádné důkazy a my se můžeme jen domnívat a chytat se jemných signálů, které mohou, ale také vůbec nemusí naznačovat, že právě uplynul čas potřebný k sežrání kořenů dřevní houbou a strom se chystá spadnout.
Na co se tedy můžeme při hodnocení ptát?
- vidím v okolí stromu nějakou stavbu?
- jak daleko od kmene a jak hluboko může zasahovat? (v případě otevřeného výkopu nebo stěny stavební jámy máme jasno o rozsahu poškození, u již zrealizovaných opatření pracujeme s pravděpodobností).
- jsou v kořenové zóně nebo u báze kmene plodnice dřevních hub? Pokud ano, jaké a kolik? (Když plodnici najdeme, je to ideální, víme, že tam hniloba je. Pak už zbývá jen houbu určit:-))
Nebezpečí vzniku kořenových hnilob a následně riziko vývratu stromu hrozí také u dřevin rostoucích v nepropustném povrchu (nejčastěji asfalt, různé druhy dlažby). Podobný vliv může mít navýšení terénu, zhutnění povrchu půdy nebo dlouhodobější zaplavení. O tom si povíme zase příště.